Jdi na obsah Jdi na menu

Obsah díla

 

V Anglii ve městě Yorku žil bohatý obchodník Crusoe. Tento obchodník měl 3 syny. První po vstoupení do armády padl v bitvě ve Flandrech. Co se stalo s druhým synem, se rodina nikdy nedozvěděla. Ani nejmladší syn nepůsobil rodičům mnoho radosti. Jeho oblíbeným cílem byl přístav Hull, kde se on narodil. Toužil se dostat na nějakou loď’, plijící do cizích zemí. Jeho otec však byl jiného názoru a chtěl, aby se jeho syn nadále učil práva.

Robinsonovi byli totiž ze střední vrstvy a tak měl Robinson možnost se jím stát. Robinsona to ale táhlo na moře, a tak se snažil přemluvit svého otce, aby ho pustil na moře. Otec byl ale zásadně proti a i matka nechtěla o jeho výpravě na moře ani slyšet. A tak se Robinson celý rok trápil a přemýšlel o všem, co mu otec i matka řekli. Jednou, když byl zase v přístavu, potkal svého kamaráda, který byl námořníkem. Robinson mu řekl: «Chtěl bych být též námořníkem». Přítel mu poté nabídl, že ho vezme s sebou, jelikož jeho otec byl majitelem lodi vezoucí obilí. Robinson si žel domů sbalit věci. Potom utíkal na loď, a bez požehnání jeho otce vypluli. Po osmi dnech plavby však na rejdě yarmontské (Williamu) zastihla loď ukrutná bouře. Kapitán dal vyházet mnoho pytlů obilí, aby se loď nepotopila.

Vše bylo ale marné, a loď šla po několika hodinách ke dnu. Nakonec však vše dobře dopadlo. Všichni až na loď, která se v bouři s mnoha dalšími potopila, přežili. Avšak kapitán Gilmore proklel Robinsona: «A proto k Božímu prokletí připojuji i svoje. Jestliže se ihned se pokusíte toto prokletí ošálit jinak, jednoho dne ztroskotáte znovu. V pustině, kde se budete o samotě kát tak dlouho, jak dlouhý byl váš předchozí bídácký život… Tak se stane».

V Londýně se Robinson seznámil s kapitánem lodi plující mezi Londýnem a Guineou. Kapitán mu vyprávěl o krásné zemi, o jejím bohatství a kráse. Robinson chtěl vidět ten kraj a kapitán ho vzal s sebou.

 

Přepadli je však piráti. Zajali několik mužů, i Robinsona. Ostatní ubili. Muže, které zajali, prodali do otroctví. Pán, u kterého Robinson sloužil, si ho velmi oblíbil. Robinson měl v úmyslu utéci, což se mu podařilo. Byl zachráněn portugalskou lodí plující do Brazílie. V Brazílii si založil se svým společníkem. Jelikož ovšem nebyla v Brazílii pracovní síla v podobě otroků, dohodl se Robinson s několika dalšími plantážníky, že si nějaké opatří přímo v Africe.

Vydali se tedy na dlouhou cestu. Po několika dnech plavby se ale počasí změnilo a loď (Terceira) ztroskotala na útesech a zachránil se je sám Robinson. Na neznámém ostrově, na který se doplavil a který pojmenoval na ostrov Zoufalství, se po několika letech zabydlel a vytvořil si zde rozsáhlé opevněné a ohrady plné zvířat. Po asi 20 letech si všiml lidské stopy na pobřeží. To mu začalo dělat velké starosti.

Až asi po dvou letech od prvního nálezu stopy se mu naskytl hrůzný pohled na divochy, hodující na svých kánoích ze vzdáleného ostrova. Nejdříve zabili mladého divocha a počali hodovat. Druhý mladík se snažil uprchnout. S pomocí Robinsona se mu to podařilo. Robinson ho nazval Pátkem, přestože ten den byl pátek. On ho naučil angličtině, Pátek Robinsonovi dal poznatek o rostlinách na ostrově, protože Pátek bydlel v těch krajích.

Uběhlo mnoho let, a u břehu tohoto ostrova zakotvila anglická loď se vzbouřenou posádkou. Robinson pomohl kapitánovi k nastolení pořádku. Zato byl vzat na loď, a spolu s Pátkem po 35 letech, jak vstoupil na ten ostrov, do Anglie. Na ostrově zůstali vůdci vzpoury.

V Anglii oni se seznámí s profesorama Cambridgi, kterým vyprávěli svůj pobyt na ostrovu. Robinson chtěl vyplout na plavbu kolem světa kvůli zkoumání pobřeží, moře atd. Proto na konci knihy on vyplul na lodi Future-Budoucnost do moře a přesně věděl, že prokletí už není.